Rande s oxytocinem

Hormon stojící za početím, porodem i kojením. Pochopení jeho fungování se stalo mým velkým "aha" momentem. Záměrně jsem ho v článku o kojení vynechala. Zaslouží si totiž mnohem větší pozornost.

Nerada se učím nazpaměť, toho jsem si na gymplu užila až až. Mnohem raději věci uchopuji z širší perspektivy. Vyniknou tím souvislosti, které odhalí smysl a logiku tématu.

Tuto strategii jsem tedy ráda zvolila, když jsem otěhotněla.

Hned jak jsem počůrala těhotenský test, mě

začala neskutečně strašit jedna noční můra-porod. Měla jsem z něho panickou hrůzu.

Po dvou měsících probdělých nocí a

představování si katastrofických scénářů, jsem se rozhodla, že svůj strach překonám. Jak?

Jsou dvě stanoviska, která můžete v takovém případě zaujmout:

• pasivní - neřešíte nic a věříte, že se to (porod) nějak stane (je to přece přirozený proces, takže do porodu nějak dožijete a pak ho přežijete)

• aktivní - načtete si o porodu co nejvíce informací, zjistíte co chcete a co ne, jak to chodí, rizika, biologické i lékařské procesy, zkušenosti, příběhy, výjimky...zkrátka vše.

Je asi jasné, že já, jako neúnavná googlerka a nadšený student prakticky čehokoliv, jsem se pustila do druhé varianty. A brzy jsem se poprvé seznámila s oxytocinem.

Hormon lásky

Oxytocin, často nazýván hormonem lásky, se z neurohypofýzy uvolňuje při mazlení, hlazení a dotecích partnera a při stimulaci prsu, dělohy či vagíny.

Má tedy velký vliv na:

• početí - přes stahy dělohy pomáhá spermiím dostat se k vajíčku

• porod - spolu s dalšími hormony způsobuje kontrakce vypuzující plod

• čas těsně po porodu -při tzv. bondingu, kdy dochází k intenzivnímu „zamilování se“ maminky do miminka a miminka do maminky

• kojení – pomáhá spouštět mléko směrem k prsnímu dvorci.

Nedostatek oxytocinu

Naopak nedostatek oxytocinu způsobí při porodu zmenšení intenzity kontrakcí, jejich úbytek, nebo třeba i zastavení celého porodu. A co ho způsobuje?

Strach, stres, osamělost, nejistota, nepohodlí a pocit nebezpečí. Při emocích tohoto typu se do krve vyplavuje adrenalin, který je přímým antagonistou oxytocinu.

Syntetická náhražka

Pokud rodíte v porodnici a kontrakce začnou slábnout přichází na řadu umělý oxytocin – pitocin, který se také používá při vyvolávání porodu. Říkáte si, tak fajn, existuje řešení, zase tak velká věda to není! Jenže...

Pitocin funguje jinak než přirozený oxytocin.

Zaprvé kontrakce jsou mnohem silnější a častější (a to faaaakt nechcete), za druhé nedochází mezi nimi k přestávkám, tak důležitým pro odpočinek rodičky.

Výhodou bývá kratší porod, ale není to pravidlo. Navíc je vykoupený větší bolestí, kterou často ženy chtějí utišit epiduralem. V ten moment už začíná kolotoč, který často končí císařským řezem.

Prostě se všechno zamotá a z porodu je naráz výčet zákroků, ze kterého bude mít radost leda tak vaše zdravotní pojišťovna.

U kojení při nedostatku oxytocinu dochází ke snížené tvorbě mléka a případně i zastavení laktace.

Jak podpořit tvorbu oxytocinu?

Z těchto informací tedy vyplývá (aspoň pro mě) jasná zpráva: když zařídím podmínky k úspěšné tvorbě přirozeného oxytocinu, zvládnu přirozeně porodit – početí jsme zvládli také bez teoretické přípravy ;).

Co to v praxi obnáší?

1. Porod

Představte si ideální předehru následovanou krásným, intenzivním a hluboce vás s partnerem propojujícím sexem.

Co k ní potřebujete?

Je to teplo? Svíčky? Vonné oleje? Horkou vanu a jemnou hudbu...?

Bingo!

Právě jste si představili, jak správně má vypadat minimálně začátek porodu a nejlépe celý jeho průběh.

Teď si představte, že vám někdo přikáže mít sex ve velkém pokoji plném zářivek, kterým pořád někdo prochází. Smrdí to tam desinfekcí a vám je chladno, protože táhne. Nic moc, co?

Zní to, jako že jsem jenom další lesana, která lobuje za domácí porod?

Ne, chci jenom vykreslit ty dvě představy a říct, že i v porodnici, můžete mít „oxytocinovou atmosféru“ pod kontrolou. Stačí zařídit pár věcí:

Vyjet do porodnice co nejpozději

Jde o to, že když se dostanete na čtyři až pět centimetrů otevření, neměl už by rozjetý porod zastavit ani stres spojený s přesunem či příjmem v porodnici. To se snadněji říká, než dělá.

Já jsem to nemusela řešit, protože jsem se svěřila do rukou duly, ostřílené porodní báby. Čímž zas a znovu doporučuji někoho takového si ke svému porodu přizvat.

Byly jsme domluvené, že budeme doma co nejdéle. Přijede k nám a pak se společně vydáme do porodnice. Nakonec to bylo samozřejmě úplně jinak, jak se často při porodech stává. Praskla mi voda v deset večer, volala jsem dule, doporučila mi abych se snažila prospat, tulit se s partnerem, vyklidnit se a čekat na kontrakce. Ty se dostavily už za půl hodiny. Za tři hodiny jsem je cítila už dost intenzivně. Dula i přes telefon dokázala odhadnou na kolika centimetrech „jsem“ a rozhodla, že pojedeme do porodnice, kde se sní shledáme.

V porodnici se ukázalo, že ty centimetry odhadla opravdu přesně.

Začátek mého porodu tedy trval jen tři hodiny. Ovšem u mnoha prvorodiček to bývá mnohem víc.

Právě v těch chvílích je klíčové dělat všechno proto, aby hladina oxytocinu stoupala a kontrakce nabraly na síle a frekvenci.

Vybrat si správnou porodnici

Na internetu koluje spousta doporučení a zkušeností jiných maminek. Navíc vždycky existuje možnost se do každé porodnice přijít podívat, takže pečlivý výběr je nanejvýš možný. Když se zadaří (jako mně) můžete mít pohodlí v podobě velké vany, přítmí, svíčky i hudbu (poslední dvě věci jsou samozřejmě ve vaši režií).

Vybrat si správně doprovod

To už jsme zase u otázky porodu s osobní porodní asistentkou nebo dulou. Případně kamarádkou, mámou nebo kýmkoliv, kdo se o vás v průběhu porodu bude hezky starat. Plus samozřejmě partner.

Jestli se na to cítí a bude vám tam vůbec k něčemu. To už je záležitost osobních preferencí.

Můj přítel byl u porodu tak skvělý, že ho dokonce ještě dva dny poté chválily sestřičky :-D

Díky tomu, že se s mou dulou už znali (účastnil se schůzky pro tatínky v rámci jejího předporodního kurzu) tvořili sehraný tým, se kterým jsem se cítila jako v peřince.

2. Bonding

Naprostá samozřejmost, kterou už pochopily i ty nejvíc oldschoolové a baby unfriendly porodnice (doufám). Pro jistotu jen napíšu, že se jedná o ničím (ani měřením, ani jinými procedurami, které opravdu MŮŽOU POČKAT) nerušený kontakt tělo na tělo mezi maminkou a miminkem. A to ihned po porodu.

Neoblečeným miminkem. A neoblečenou maminkou.

Prostě tak, aby mohlo dojít ideálně k samopřisátí – momentu, kdy se novorozenec sám doplazí k prsu a poprvé se přisaje.

To je totiž klíčové k rozjetí laktace. Navíc v tuto dobu, máte hladinu oxytocinu asi nejvýš v životě, tak si tu jízdu pořádně užijte :)

3. Kojení

To jsem obsáhla už v minulém článku. Funguje to sním ale stejně jako s porodem. Čím více strávíte času tulením se a mazlením s miminkem, tím méně problémů budete mít s kojením.

A tím nemyslím jenom vypusinkovat miminko a položit ho do postýlky.

Myslím ležení spolu pod peřinou, oba nazí. Novorozenci vypadají křehce a je zvykem s nimi zacházet jako s vzácným porcelánem, přitom jediná věc po které touží a pro kterou jsou vlastně za začátku života předurčení, je bytí v přímém fyzickém spojení s mámou. A o tom je šestinedělí.

Doufám, že jsem vás délkou článku nezastrašila. Bylo pro mně důležité obsáhnout toto téma komplexně a přitom srozumitelně. Vždycky mi je hrozně líto, když čtu „smutné“ porodní příběhy a uvědomím si, v kolika případech jim šlo zabránit.